Home page > Galerie velitelů/náčelníků služby

Galerie velitelů/náčelníků služby

HLÍDEK Alois, podplukovník zeměpisné služby

[27. 11. 1918 – 17. 12 1918]

Narodil se v r. 1871. Od r. 1896 působil ve vídeňském Vojenském zeměpisném ústavu. Po válce a vzniku samostatného Československa vedl od 27. 11. 1918 do 17. 12. 1918 ve funkci přednosty kartografického oddělení MNO. Od r. 1919 se podílel na organizaci Československého vojenského zeměpisného ústavu, kde se stal přednostou topografického odboru jako podplukovník (od r. 1922 plukovník); od r. 1921 byl též docentem topografie na České technice v Praze.

V r. 1929 odešel do výslužby. Četná je jeho publikační činnost. Publikoval v ročenkách, např. ve výročních zprávách Vojenského zeměpisného ústavu, dále v časopisech Nová práce, Zprávy o letectví, Vojenské rozhledy atd. Podplukovník Alois Hlídek zemřel v r. 1945.

 

RAUSCH Karel, brigádní generál

[18. 12. 1918 – 31. 3. 1934]

Narodil se v r. 1876. Absolvoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, kadetní školu v Praze a Válečnou školu ve Vídni. Od roku 1909 pracoval vídeňském Vojenském zeměpisném ústavu jako velitel mapovacího oddělení. V letech 1914–1918 byl velitelem polních jednotek, pak důstojníkem rakouského GŠ. V r. 1918 se stal velitelem operačního oddělení zemského velitelství v Praze a řídil vojenské obsazování pohraničních území Československa.

Od 18. 12. 1918 působil ve funkci přednosty IX. odboru MNO – kartografické oddělení (Zeměpisný ústav). Od 5. 10. 1919 do 31. 3. 1934 působil ve funkci velitele VZÚ (do r. 1923 Čs. VZÚ). Byl členem Čs. společnosti zeměpisné, Čs. národní rady badatelské, redakčních rad odborných časopisů z oboru geografie, etnografie a dalších, ve kterých působil i po odchodu do důchodu.

 

BASL Antonín, PhDr., brigádní generál

[1. 4. 1934 – 23. 3. 1937]

Narodil se v r. 1889. Absolvoval gymnázium v Praze a Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, v r. 1912 získal doktorát filozofie; byl žákem a dlouholetým spolupracovníkem dr. Švambery. V letech 1912–1913 absolvoval školu pro důstojníky v záloze. V letech 1914–1918 byl velitelem roty na srbské frontě, kde se v bitvě o Bělehrad dostal do zajetí. Od r. 1916 byl příslušníkem čs. legií v Itálii jako velitel čety, posléze velitel roty.

V r. 1919 jako velitel praporu řídil obranu Komárna. Po válce se stal přednostou oddělení Hlavního štábu čs. branné moci, později velitelem pluku. Byl členem geografického komitétu Čs. národní rady badatelské a České společnosti zeměvědné. Od 30. 9. 1932 do 31. 3. 1934 působil ve funkci zástupce velitele VZÚ, od 1. 4. 1934 do 4. 4. 1937 byl jeho velitelem. Zemřel v r. 1937.

 

ČERMÁK Jiří, PhDr., plukovník zeměpisné služby

[24. 3. 1937 – 23. 3. 1939; 4. 5. 1945 – 31. 5. 1945]

Narodil se r. 1884. Absolvoval gymnázium v Praze a v r. 1908 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od r. 1914 bojoval na ruské frontě, kde přešel do zajetí. V letech 1916–1920 působil jako důstojník srbských a pak čs. legií v Rusku. Po válce nastoupil do VZÚ. Později se stal přednostou popisného odboru VZÚ.

V r. 1926 byl zvolen za předsedu Vojenského ústavu vědeckého. Byl členem Čs. národní rady badatelské, Masarykovy akademie práce, Čs. společnosti zeměpisné, Čs. národního komitétu geografického.

V r. 1932 se stal zástupcem velitele VZÚ. Od 24. 3. 1937 až do německé okupace působil ve funkci velitele VZÚ. Za okupace byl určitou dobu vězněn. Od 4. 5. 1945 do 31. 5. 1945 řídil jako velitel obnovu ústavu. Po r. 1952 byl zvolen předsedou zeměpisné komise ČSAV.

 

KOBLIHA Bohumír, brigádní generál (in memoriam)

[1. 6. 1945 – 15. 4. 1948]

Narodil se v r. 1902. Absolvoval 4 třídy gymnázia a Vyšší hospodářskou školu. V r. 1920 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v r. 1923 Pěchotní učiliště v Milovicích. V r. 1927 byl vyslán do topografického kurzu ve VZÚ. Jako topograf se zúčastnil vojenského mapování republiky. V r. 1934 absolvoval Vysokou válečnou školu v Praze, v r. 1937 byl ustanoven přednostou operačního oddělení štábu armádního sboru, kde setrval až do okupace Československa. Po odchodu do zahraniční se v r. 1940 stal příslušníkem a později velitelem roty československé jednotky na Středním východě. Účastnil se obrany Tobrúku. Později velel praporu 200. protiletadlového pluku a po přesunu do Velké Británie se stal příslušníkem československého hlavního štábu v Londýně.

V období 1. 6. 1945 – 15. 4. 1948 byl velitelem VZÚ. Dne 1. 10. 1948 byl převeden do zálohy. Po vykonstruovaném obvinění byl 16. 3. 1949 zatčen, degradován (13. 4. 1950) a uvězněn v pracovních táborech několika uranových dolů. Po roce 1989 byl rehabilitován v plném rozsahu a v r. 1995 povýšen „in memoriam“ do hodnosti brigádního generála.

Byl nositelem dvou čs. válečných křížů, britského válečného kříže, medaile Za chrabrost a dalších vyznamenání. Zemřel v r. 1981.

 

BLAHÁK Vlastimil, prof. Dr. Ing., plukovník gšt.

[16. 4. 1948 – srpen 1950]

Narodil se v r. 1905. Absolvoval reálku v Brně, Vojenskou akademii v Hranicích a Litoměřicích. V letech 1928–1932 vystudoval dálkově Vysokou školu speciálních nauk. V r. 1931 absolvoval topografický kurz VZÚ a stal se geodetem astronomicko-geodetického odboru. V r. 1936 předložil a obhájil doktorskou práci.

Od podzimu 1936 studoval na Vysoké válečné škole v Praze, v r. 1937 v Paříži a v r. 1938 opět v Praze. Za okupace působil v odbojové organizaci Obrana národa (spolupracoval s diverzní skupinou Tři králové a jistou dobu působil jako zástupce velitele skupiny Věrný pes). V r. 1941 byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. V r. 1945 se zachránil odvážným útěkem z koncentračního tábora a od 2. 5. 1945 se podílel na organizování Pražského povstání.

Po osvobození nastoupil k VZÚ a byl jmenován zástupcem velitele ústavu. Od 16. 4. 1948 do 15. 5. 1951 byl velitelem VZÚ (do srpna 1950 vykonával současně funkci náčelníka služby). V r. 1952 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Po uzdravení pracoval jako profesor a vedoucí katedry geodézie, geotechniky a kartografie na Vysoké škole dopravní v Žilině. Byl vyznamenán Československým válečným křížem z r. 1939, medailí Za chrabrost a medailí Za zásluhy. Zemřel v r. 1979.

 

KLÍMA Jan, doc. Dr. Ing., generálmajor

[srpen 1950 – 31. 1. 1969]

Narodil se 19. 7. 1907. Po absolvování reálky vystudoval v r. 1931 Stavební fakultu ČVUT s rozšířeným programem geodézie.

Ve vojenské základní službě absolvoval Školu důstojníků v záloze. V r. 1934 byl přijat jako podporučík do VZÚ, kde absolvoval geodetický a v r. 1938 topografický kurz, a až do okupace pracoval jako geodet. V letech 1939 až 1945 pracoval jako civilní zeměměřič; aktivně se účastnil Pražského povstání.

Po osvobození se vrátil do VZÚ, kde do r. 1949 pracoval jako geodet a náčelník oddělení a v letech 1949–1950 jako náčelník studijního a výzkumného odboru VZÚ. V r. 1946 obhájil doktorskou práci a získal titul Dr. Ing. V únoru 1950 byl jmenován topografickým referentem Operačního oddělení HŠ MNO.

Od srpna 1950 do 31. 1. 1969 působil ve funkci náčelníka TOd GŠ (od října 1959 s názvem náčelník topografického oddělení-náčelník vojenské topografické služby ČSLA). Od r. 1959 přednášel na VAAZ, kde byl v r. 1964 jmenován docentem.

Byl členem kartografické komise Ministerstva školství, členem geodetického komitétu při ČSAV, členem předsednictva geodetické sekce Čs. vědecko-technické společnosti, členem kolegia předsedy ÚSGK, předsedou státní zkušební komise na VAAZ a ČVUT. Byl nositelem státních a rezortních vyznamenání. Jako důchodce pracoval v poradním týmu ministra národní obrany, od r. 1971 až do náhlého úmrtí v r. 1974 byl vědeckým pracovníkem VS 090.

 

VAHALA Vladimír, Ing., DrSc., plukovník

[1969 – 30. 6. 1978]

Narodil se v r. 1923. Po absolvování gymnázia pracoval do r. 1948 u civilních zeměměřických orgánů; v letech 1943 až 1945 absolvoval třísemestrální abiturientský kurz geodézie. Během vojenské základní služby v letech 1947–1949 absolvoval Školu důstojníků v záloze. V r. 1949 nastoupil jako geodet-počtář do VZÚ, v letech 1950–1951 absolvoval geodetickou školu VZÚ v Banské Bystrici, do r. 1953 působil u VTOPÚ. V letech 1953–1958 vystudoval VA v Brně (s výtečným prospěchem a patří k historicky nejlepším studentům akademie), poté do r. 1960 pracoval ve VTOPÚ. V r. 1960 byl povolán k TOd GŠ. V r. 1963 absolvoval zahraniční postgraduální studium.

V letech 1961–1969 působil ve funkci zástupce náčelníka TOd GŠ a od r. 1969 do 30. 6. 1978 náčelníka TOd GŠ-náčelníka TS ČSLA. Na vlastní žádost odešel 1. 7. 1978 do zálohy a stal se ředitelem Geografického ústavu ČSAV. V r. 1971 získal titul kandidáta věd (CSc.) v oboru geodézie, v r. 1981 obhájil doktorskou práci a získal vědeckou hodnost doktora geografických věd (DrSc.). Přednášel na VAAZ. Byl členem vědeckého kolegia geologie, geografie a hornictví ČSAV, členem vědecko-technické rady ministra obrany, členem kolegia předsedy ÚSGK, členem komise pro udělování státních cen – sekce geologicko-geografické, předsedou státní zkušební komise na VAAZ a ČVUT. Byl nositelem státních a rezortních vyznamenání.

Po odchodu z armády byl do 1. 3. 1987 ředitelem Geografického ústavu ČSAV v Brně. Zemřel v r. 2016.

 

KEBÍSEK Ladislav, Ing., generálmajor

[1978 – 30. 4. 1990]

Narodil se v r. 1928. Po absolvování reálného gymnázia se přihlásil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po jejím absolvování v r. 1949 sloužil do r. 1951 u dělostřeleckých útvarů, odkud nastoupil ke studiu geodetického oboru VA v Brně, kde promoval v r. 1956. Po studiu působil jako geodet, později náčelník geodetického hraničního oddělení ve VTOPÚ.

V letech 1960–1962 byl starším důstojníkem TO GŠ. V letech 1962–1969 byl velitelem 5. go. V r. 1964 absolvoval zahraniční postgraduální studium. V letech 1969 až 1978 působil ve funkci zástupce náčelníka TOd GŠ, od roku 1978 do 30. 4. 1990 náčelníka TOd GŠ-náčelníka TS ČSLA. Byl členem koordinační rady českého a slovenského úřadu geodézie a kartografie, členem mezirezortní rady pro využívání dálkového průzkumu Země, členem komise základního výzkumu při ČSAV pro obory geodézie, geofyziky, geologie a astronomie a předsedou státní zkušební komise na VA a ČVUT. Byl delegátem konferencí geodetických služeb a porad náčelníků vojenských topografických služeb tehdejšího sovětského bloku.

Dne 30. 4. 1990 odešel do zálohy. Je nositelem rezortních, státních a zahraničních vyznamenání a ocenění. Po odchodu z armády pracoval několik let jako zeměměřič u civilních organizací.

 

RADĚJ Karel, Ing., CSc., plukovník

[1. 5. 1990 – 30. 6. 2003]

 Narodil se v r. 1951. V letech 1966–1969 absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky. Po maturitě nastoupil ke studiu geodézie a kartografie na VAAZ, které ukončil v r. 1974. Poté nastoupil ke VTOPÚ, kde prošel řadou funkcí. V r. 1983 byl ustanoven k VS 090 jako vědecký pracovník, později náčelník oddělení; v r. 1988 se stal zástupcem náčelníka VS 090, odkud v r. 1990 přešel na GŠ. V r. 1984 obhájil disertační práci a získal hodnost kandidáta věd (CSc.).

Dne 1. 5. 1990 se stal náčelníkem TOd GŠ-náčelníkem TS ČSLA (od r. 1993 AČR). V r. 1995 se stal náčelníkem TO GŠ-náčelníkem TS AČR a v letech 2000–2003 působil ve funkci náčelníka HÚVG-náčelníka GeoSl AČR.

Aktivně rozvíjel spolupráci se zahraničními geografickými službami v rámci PfP, později v rámci NATO. Během jeho funkčního období byla podepsána vůbec první dohoda o spolupráci mezi ministerstvy obrany ČR a USA v oblasti geografického zabezpečení, která napomohla technickému a technologickému rozvoji celé služby.

Byl členem odborných a poradních orgánů v oborech geodézie a geografie, předsedou speciální studijní skupiny pro definici globálního výškového systému pracovní skupiny pro geodézii a geofyziku Geografického výboru NATO, předsedou státní zkušební komise na VA v Brně. V roce 2003 přešel do diplomatických služeb a byl ustanoven do funkce přidělence obrany ČR v Rumunsku a Moldávii. Dne 1. 2. 2008 odešel do zálohy. Je nositelem českých a zahraničních vyznamenání a ocenění. Od 1. 11. 2009 je ředitelem VÚGTK, v. v. i.

 

DROZDA Jiří, Ing., plukovník

[1. 7. 2003 – 30. 11. 2005]

Narodil se v r. 1960. Po maturitě na střední škole vystudoval v letech 1979–1984 obor vojenská geodézie a kartografie na VAAZ. V letech 1984–2001 pracoval ve VZÚ, kde postupně zastával funkce staršího redaktora, náčelníka oddělení, odboru, hlavního inženýra-zástupce náčelníka ústavu. Od září 2001 byl náčelníkem odboru rozvoje-zástupcem náčelníka HÚVG.

V r. 2002 se stal náčelníkem oddělení řízení vojenské geografie-zástupcem náčelníka GeoSl AČR sekce J-2 GŠ. V letech 2003–2004 působil ve funkci náčelníka odboru vojenské geografie a hydrometeorologie-náčelníka GeoSl AČR sekce J-2 GŠ a od 1. 7. 2004 do 30. 11. 2005 náčelníka oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie OVPzEB MO-náčelníka GeoSl AČR.

V r. 1997 absolvoval tříměsíční studium Defence Mapping School v USA, v r. 2001 absolvoval brigádní štábní kurz na VA v Brně. Byl členem odborných a poradních orgánů v oboru geografie a automatizace zpracování geografických informací.

Dne 1. 12. 2005 odešel do zálohy. V současnosti působí jako vedoucí Odvětvového informačního střediska a Zeměměřické knihovny VÚGTK, v. v. i. Je nositelem rezortních a spojeneckých vyznamenání a ocenění.

 

SKÁLA Pavel, Ing., plukovník gšt.

[1. 12. 2005 – 31. 7. 2014]

Narodil se v r. 1963. Po maturitě na gymnáziu studoval v letech 1982–1987 obor geodézie a kartografie na VAAZ. Po nástupu do VZÚ zastával od r. 1987 odborné funkce v redakci a vojenskogeografickém odboru. V letech 1996–2000 pracoval na TO GŠ ve funkci hlavního redaktora služby, v letech 2000–2003 na HÚVG řídil zavádění standardů NATO v kartografické a geografické činnosti služby. V letech 1993–1995 studoval dálkově obor regionální geografie a kartografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v období 1998–1999 absolvoval velitelský štábní kurz na VA v Brně, v r. 2000 absolvoval u National Imagery and Mapping Agency (USA) kurz GIS and Topo Operation MGT. Je nositelem rezortních a spojeneckých vyznamenání a ocenění.

Od roku 2003 působil ve funkci náčelníka oddělení odboru vojenské geografie a hydrometeorologie sekce J-2 GŠ a od 1. 7. 2004 do 31. 12. 2005 vedoucího referátu geografické služby AČR OVPzEB MO. Od 1. 12. 2005 do 31. 7. 2014 působil ve funkci vedoucího oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie OVPzEB MO-náčelníka GeoSl AČR. Od r. 2018 působí ve funkci ředitele Ředitelství zahraničních aktivit GŠ AČR.

 

VANĚK Marek, Ing., plukovník gšt.

[1. 8. 2014 – dosud]

Narodil se v r. 1968. V letech 1982–1986 absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky v Opavě. Poté úspěšně složil přijímací zkoušky na VAAZ, obor geodézie a kartografie, který v r. 1991 vystudoval. Po ukončení studia působil v letech 1991–1992 jako náčelník měřické skupiny 5. go v Opavě. V letech 1992–1993 pracoval jako starší reprodukční technik u kartoreprodukčního odřadu v Olomouci a posléze do r. 1995 působil ve funkci zástupce náčelníka provozu polygrafické výroby ve VZÚ.

V letech 1995–1998 působil ve funkci náčelníka topografické služby 6. mechanizované brigády v Brně, 6. výcvikově mobilizační základny v Jihlavě a vedoucího staršího důstojníka-specialisty VePozV v Olomouci. V letech 1997–1998 absolvoval brigádní velitelský kurz a kurz poradců mezinárodního a humanitárního práva v Belgii. Po návratu do ČR působil v letech 1998–2003 ve funkci velitele 1. střediska topografického zabezpečení v Olomouci a v letech 2003–2004 náčelníka centra geografického zabezpečení 1. provozního praporu v Olomouci.

V letech 2004–2005 absolvoval ve Francii operační velitelský kurz – kurz Generálního štábu, obor teorie obrany státu. Po návratu z Francie byl v r. 2005 ustanoven na funkci náčelníka oddělení rozvoje geodézie a geofyziky VGHMÚř. Od ledna 2006 do prosince 2007 působil ve funkci zástupce náčelníka a v r. 2008 ve funkci náčelníka štábu VGHMÚř.

K 1. lednu 2009 byl ustanoven do funkce ředitele VGHMÚř a tuto funkci vykonával do 31. července 2014. Dne 1. srpna 2014 se stal vedoucím oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie OVPzEB MO-náčelníkem GeoSl AČR. Je nositelem rezortních a spojeneckých vyznamenání a ocenění.

 

 

 

 

 

 

Nahoru